Co říkají Američané o chuti absintu?

Absint je nápoj, který vzbuzuje více otázek než odpovědí. Když se ptáte, jaký je chutí absintu podle Američanů, neptáte se jen na chuť - ptáte se na kulturu, mýtus a historii. V USA se absint začal vracet na trh až po roce 2007, kdy byla zrušena desetiletá zákazová nařízení. Ale co opravdu cítí ten, kdo poprvé vypije sklenici pravého absintu? Není to jen anýz, kopr a hvězdičková anýzka. Je to něco víc.

Co vlastně absint chuťově obsahuje?

Američané, kteří se poprvé setkají s absintem, často říkají, že to zní jako „přírodní lék“ nebo „čaj z bylin“ - ale s alkoholem. První dojem je silně bylinný: anýz je na prvním místě, ale není jediný. Kopr přidává lehkou zelenou hořkost, hvězdičková anýzka přináší sladkost s lehkým mentolovým nádechem. A pak je tam ještě táhlá, téměř kovová hloubka - to je díky „trifidnímu“ směsi, která zahrnuje i třešňový list a jiné drobné bylinky, které výrobci chrání jako tajemství.

Největší chyba, kterou dělají začátečníci, je pít absint jako vodka. To je jako pít červené víno z kbelíku. Pravý absint se pije s vodou a cukrem. Když přidáte studenou vodu, nápoj se „loučí“ - z průhledného tekutého skla se promění v mléčně bílou, měkkou směs. To je ten okamžik, kdy chuť přestane být agresivní a začne být komplexní. Američtí konzumenti, kteří to zkusili, často říkají: „To není chuť, to je zkušenost.“

Proč je absint v USA jiný než ve Francii nebo Česku?

Historie absintu v USA je jiná. Když byl v roce 1912 zakázán, zemřel i jeho tradiční výrobní postup. Když se v roce 2007 vrátil, výrobci neměli přístup ke starým receptům. Mnoho amerických absintů je vyráběno s nižším obsahem thujonu - látky, která byla neprávem považována za hlavní příčinu jeho „šílenosti“. V USA je limit thujonu 10 ppm, zatímco ve Francii je 35 ppm. To znamená, že mnoho amerických absintů je měkčí, méně bylinných a méně „děsivých“.

Na druhou stranu, některé malé výrobce, jako je La Bohème americký absint vyráběný v Kalifornii s tradičními bylinami a bez umělých přísad nebo Vermouth & Co. nápoj z Oregonu, který používá klasické české recepty a lokalizované bylinky, se snaží reprodukovat původní chuť. Tyto verze jsou silnější, složitější a víc „původních“. Američané, kteří je zkoušeli, říkají: „To je ten, který jsem četl v knihách.“

Co říkají lidé, kteří to opravdu zkusili?

Na Redditu v diskuzích o absintu se často objevuje stejný popis: „První políčko je jako bylinkový šťáva, kterou ti někdo vstříkl do úst. Druhé políčko je jako když spiješ čaj z koupelny, ale příjemný.“ To zní divně, ale je to pravda. Absint není pro všechny. Je to nápoj, který vyžaduje čas, trpělivost a otevřenost.

Na druhé straně, mnoho lidí, kteří ho zkusili v kontextu - například na večírku s přítelem, který ho pije s klasickým cukrovým kouskem a lžíčkou - říkají: „To je jako když se ti otevřou dveře do 19. století.“ Někteří ho popisují jako „černý čaj s výškou“, jiní jako „vůni po staré knihovně, která se proměnila v nápoj“.

Nejčastější komentáře od Američanů:

• „Nejsem přesvědčený, že je to dobré, ale chci to zkusit znovu.“
• „Nevím, jestli jsem ho políbil, nebo jestli mě políbil on.“
• „Po něm jsem měl jen klid. Ne závrať. Ne hlavu. Jen klid.“
• „To není alkohol. To je meditace v sklenici.“

Proč se absint neprodává v každém supermarketu?

Absint není jako gin nebo tequila. Není to nápoj, který si koupíš na nákupu. V USA je dostupný především v specializovaných obchodech s alkoholem, v barách s klasickým vzhledem nebo online. Důvod je jednoduchý: je to nápoj s příběhem. Lidé ho nekupují proto, že je „horký“ nebo „sladký“. Kupují ho proto, že chtějí něco, co se nesmí pít rychle. Je to nápoj pro lidi, kteří chtějí cítit čas.

Většina amerických výrobců prodává absint v malých sériích - 1000 lahví za rok. Některé jsou dokonce omezené na 50 lahví. To není marketing. Je to výrobní realita. Bylinky se sbírají ručně, destilace trvá 12 hodin, a každá dávka je jiná. Není to průmyslový produkt. Je to umění v láhvi.

Je absint skutečně nebezpečný?

Staré příběhy o „absintovém šílenství“ jsou mýtus. Thujon, který byl v minulosti považován za hlavní viníka, je v dnešních výrobcích v množství, které je bezpečné. Vědecké studie z University of California (2010) a University of Michigan (2015) potvrdily, že absint nezpůsobuje halucinace, pokud se pije v normálních množstvích. To, co dělalo lidem špatně, byl vysoký obsah alkoholu a špatná kvalita - ne thujon.

Moderní absint je bezpečný, pokud ho piješ jako nápoj, ne jako výzvu. Abychom to řekli jednoduše: není to droga. Je to silný alkoholický nápoj s výraznou chuťovou identitou. Pokud piješ vodu, cukr a děláš to pomalu - budeš v pořádku.

Kdo by měl absint zkusit?

Není to nápoj pro každého. Pokud ti chutná gin, tequila nebo výrazně bylinné vermuty - pak je absint pro tebe. Pokud máš rád černý čaj s citrónem, směs koření v indickém curry nebo zelený čaj s jasmenem - taky ano. Pokud hledáš nápoj, který ti „řekne něco“ - nejen co chutná, ale co cítíš - pak je to on.

Není to nápoj pro ty, kdo chtějí rychlý účinek. Není to nápoj pro ty, kdo chtějí „připravit se na večírek“. Je to nápoj pro ty, kdo chtějí zastavit, zhluboka se nadechnout a vypít něco, co je víc než jen alkohol.

Co dělat, když si koupíš absint?

Nejprve si koupíš sklenici, která je široká a hluboká - ne vysoká jako koktejl. Dáš do ní 30 ml absintu. Položíš na okraj lžíčku a na ni kousek cukru. Pomalu přiliješ studenou vodu - až 3-5 dílů. Když voda začne kapat, cukr se začne rozpouštět. Čekáš, než se nápoj změní z průhledného na mléčně bílý. Pak piješ pomalu. Nejprve jen malý kousek. Druhý kousek už je jiný. Třetí kousek je jako vzpomínka.

Nikdy nepiješ absint rychle. Nikdy nepiješ bez vody. Nikdy nepiješ bez klidu.

Co se stane, když ho zkusíš?

Nikdo ti neřekne, že se ti změní život. Ale někteří lidé říkají, že po něm začali pozorovat věci jinak. Ne že vidí halucinace. Ale že si všimli, jak se svět zpomalil. Jak se vůně stává větší. Jak se ticho stává hlasitější. To není efekt absintu. To je efekt pozornosti. Absint ti dává čas. A když máš čas, můžeš slyšet věci, které jsi nikdy neslyšel.